Na mnoha etiketách různých sportovních doplňků se usmívají „namakaný a vysekaný“ sportovci a doporučují vám daný přípravek, protože to je ten nejlepší, po kterém budete vypadat přesně jako oni. Je mi jasné, že většina z vás chápe, že to není tak úplně reálné.
K sepsání následující řádek mě inspiroval tento příspěvek z FB.
Na mnoha etiketách různých sportovních doplňků se usmívají „namakaný a vysekaný“ sportovci a doporučují vám daný přípravek, protože to je ten nejlepší, po kterém budete vypadat přesně jako oni. Je mi jasné, že většina z vás chápe, že to není tak úplně reálné. Občas za mnou přijdou klienti nebo klientky, že by chtěli vypadat jako modelové/modelky z fitness časopisů. Obvykle se diví, že i když pravidelně cvičí a snaží se držet stravu, nedaří se jim dosáhnout takových výsledků. Často se pak ptají, kde je chyba, jestli cvičí málo nebo se špatně stravují…problém je úplně někde jinde. Ti usmívající se borci, kteří tvrdí, že mají svaly jen díky tomu a tomu přípravku a tvrdé přípravě, často říkají jen část pravdy. To, co všechno dalšího stojí za tím, že vypadají, tak jak vypadají, už neřeknou. Kolik zakázaných látek často a anabolik často berou ve snaze mít perfektní postavu a získat si obdiv. A nejsou to jen muži. I ženy ve vrcholovém fitness (a nejen tam) zneužívají tyto látky. A to všechno je proto, aby se na jeden jediný den postavili na pódium v perfektní vyrýsované formě. Mnoho lidí, kteří se v daném sportu nepohybují se domnívá, že formu, kterou vidí na fotografiích v časopisech je možné udržovat celoročně….ve skutečnosti tomu tak ale není. Taková vrcholná forma vydrží pár dní. Ale ta daň, kterou za to platí, je podle mě až příliš vysoká.
Když nad tím tak přemýšlím, tak jsem opravdu moc ráda, že jsem včas opustila závodní prkna. Tedy v okamžiku, kdy jsem věděla, že jsem dosáhla svého maxima, kterého jsem schopna bez použití jakýchkoliv zakázaných látek. Je pravda, že mě mrzelo, že jsem často skončila pod stupni vítězů, a to jen proto, že jsem byla „čistá“, a tudíž jsem nedosahovala takových kvalit jako jiné závodnice. Zpětně ale musím říct, že tato zkušenost mi otevřelo oči. Pochopila jsem, že vrcholová forma (nejen tohoto sportu) má se zdravím už pramálo společného. A že já už chci dál cvičit pro zdraví a ne proto, abych si ho ničila. Díky této zkušenosti dostala moje cesta nový směr. Rozhodla jsem se, že raději se budu věnovat běžným klientům a to způsobem, který bude jejich zdraví podporovat a ne ničit, jak to mu často v posilovnách bývá. Snažím se přitom respektovat individuálnosti každého z klientů, pomoci jim v úvodu se správným nastavením a držením těla. Nic se nesnažím hnát do extrému. Podle mě, jen zdravé tělo je krásné. A to se o fitness sportovcích a kulturistech říct nedá. Ti tak vypadají většinou jen navenek a málokdo ví, co se za tím vším ukrývá. Jsem raději, když klientovi zůstane 1-2 kg navíc, ale jeho tělo bude správně fungovat a jeho psychika to přijme a bude vyrovnaná, než aby neustále bojoval o to, shodit ještě více, ale za cenu, že ho to úplně ovládne a nebude řešit nic jiného, bude se přetěžovat, trápit dietami apod. Myslím si, že pokud člověk není vyloženě obézní, neměl by se hnát do extrému a měl by mít rád své tělo, takové jaké je (tím ale neříkám, že by se neměl hýbat a pravidelně cvičit). Mezi vyhublostí a obezitou je velký prostor, ve kterém se můžeme pohybovat. A každý z nás je jiný, jedinečný, každý se cítí dobře při jiné váze…tak proč utíkat do toho, co nám diktuje móda. Proč jednou nebýt sám sebou a respektovat svoje tělo, které nám bylo dáno a chovat se k němu s úctou. Protože tělo mám jen jedno a za to všechno, co pro nás dělá, si poděkování a naši péči zaslouží.
